zkurvenej trest

Čas rychle utíká, zbývá ho málo, chci vědět, za co to čumění stálo. Vypni ten telefon, vypni ten počítač, před sebou živýho člověka spočítej. Sedíme u stolu, rodina spolu, svět kolem padá a zrychluje dolů. Přítomnost okamžiku, jediná spása, život je krásnej, no svět se nám kácí! ​(Refren) 140 BPM, srdce mi buší, systém namísto pomoci dusí! Svoboda mizí, když peníze končí, kdo z nás se s normálním životem loučí? Království kamer a čipů a kódů, berou nám rozum a berou nám svodu! ​(Sloha 2) Zákazy, příkazy, virtuální měna, kdo neposlouchá, ten nezná už jména. Spotřební lhůta na tvoje prachy, kdy a kde utratíš, žijeme v strachu. Šáhnou ti na účet, zmáčknou ten knoflík, říkají, s kým se máš bavit a kolik. Jestli se nehneš tak, jak oni zavelí, zavřou tě do cely v otevřeným vězení! ​(Refren) 140 BPM, srdce mi buší, systém namísto pomoci dusí! Svoboda mizí, když peníze končí, kdo z nás se s normálním životem loučí? Království kamer a čipů a kódů, berou nám rozum a berou nám svodu! ​(Sloha 3) Hospodský kecy a fám je tu moc, stres se mi vrývá a překrývá noc. Před barákem auto a neznám ten důvod, hlava mi běží jak divokej průvod. Pověsti, alimenty, zatykač, tlak, stojím tu v dešti a ujíždí vlak. Kašli na drby, co nemají tvář, pravda je jinde, než říká ten lhář! ​(Outro) Vypni 5ten displej. Chyť se své rodiny. To je to jediný, co nám ještě patří. 140 BPM… stop.