Cest a

Všichni mě mrdaj, na mě nikdy nedaj furt poslouchám zmrdy, asi pruděj z nudy já se vydal tudy, proti tvojí chuti dej průchod svojí žluči, nebo si šňupni rtuti proti mně ste liliputi, já sem capo di tutti ale všichni se tvaří že jsou krutý machrujou jak zmrdi, cejtim to jak smrdíš, nic vo mě nevíš, když se něco stane, tak mi řikáš pane seš rád že mě tam máš, sám se strachy třeseš, najednou se lísáš, chceš být ten s kym píchám, sám nabídnout co nemáš protože seš teplouš, jmenuješ se matouš, chováš se jak čubka, nikdy nejdu s davem, dycky budu řikat pravdu i když to bude to poslední co řeknu nikdy nevyměknu to neznamená že nemám city že nemůžu říkat měkký slova že nemůžu lásku cítit nebo věřit v boha nikdo neví jestli to byla náhoda nebo je to osud, zkouška, nebo předem daná dohoda ať už jsi kdokoliv a osud ti nadělil cokoliv musíš mít stejný cíl a motiv ten samej temnej a svíravej pocit jít si pro pravdu i přes všechny co jsou proti hlavní je neztratit tvář ani uprostřed noci Já si vybral cestu vyhýbám se laciným gestům Za sklem se míhaj stíny ztichlý, ulice a stíhy vepsaný do tváře mám probdělý roky. držím pevně směr a vylejzám ze stoky Dva živý důvody mě drží abych nešel ke dnu abych ten tlak ustál a pod tíhou si nekleknul Není to o tom co máš na sobě a kolik bereš, ale jestli pak si před zrcadlem sám sobě do očí nelžeš. Je klidně možný že selžeš…. že tě ten tlak zlomí a už to nesneseš ale přesně v tu chvíli se ukáže kdo seš důĺežitý je jen to jestli se znova zvedneš