ulice

Noc padá na blok, světla blednou v dálce, kroky zní jak bubny, každej běží v vlastní válce. Šedý paneláky, příběhy ve zdech, každej nese něco, co neřekne nahlas v řečech. Ulice mě učí, že nic není zdarma, úsměv může zmizet rychle jako ranní mlha. Mladí hledaj směr mezi hlukem a tmou, sny maj v hlavě velký, ale cesta bývá zlou. Jedna lampa svítí, druhej roh je stín, někdo chce být králem, někdo jen najít klid. Čas běží rychle, nikdo nevrátí den, proto držím tempo, i když cítím tlak ven. Tvrdý boty na asfaltu, ozvěna v noci, každej chce mít sílu, když dochází moci. Vítr nese hlasy, co ztratily svůj tón, a město dál dýchá jako nekonečnej zvon. Reflexy ve výlohách, déšť kreslí mapy, každej krok je příběh, každej blok má trhliny. Nejde o slávu, nejde o lesk, jde o to vstát znova, když tě život srazí dnes. Ulice je tvrdá, ale učí tě stát, když se svět otočí zády, musíš dál hrát. Proto píšu řádky, dokud hoří můj hlas, ať je noc jakkoli dlouhá, přijde ráno zas.