personal victori

Jo… venku je hezky. Zatímco vy se mračíte, my si jedem to svý. Poslouchej. ​(1. Sloka) Koukni z okna, slunce pálí, obloha je čistá, v mým kalendáři pro depresi není žádný místa. Beru rodinu na nákupy, košík plnej věcí, všechno v naprostý pohodě, žádný blbý keci. Potkávám ty tváře, co jsou šedý jako beton, řeší cizí životy, pletou si svět s ghettem. Zahlížejí na ostatní, v očích mají jenom tmu, já se na ně usměju a mizím v bílým dmu .. ​(Refrén) Venku svítí slunce, den je tak akorát, všichni ty negativní můžou mi jen zamávat. Já mám svoji rodinu, svůj klid a dobrou naladu zatímco ty se mračíš, já si jedu fair.nenapadnu te ze zadu Můj život neni easy,ale fakt to žeru, na vaši falešnou zlobu zvysoka teď beru. ​(2. Sloka) Večer padne tma, ale u nás je pořád jasná zář, vyvalím se na gauč, zklidním svoji tvář. Stůl je plnej jídla, vůně stoupá do nosu, vypínám ten hluk a všechny zprávy o chaosu. Cvakne zapalovač, špek se pomalu rozhoří, všechny tyhle malý starosti se v kouři vyboří. Beru tužku, papír, kreslím si svůj vlastní svět, mám v sobě ten mír, co vy nepochopíte hned. ​(3. Sloka) Nechápu ty lidi, co se utápí v tom hnoji, co se radši hádaj, než aby byli v pokoji. Závist je váš motor, ale můj je vnitřní klid, naučte se dýchat, naučte se prostě žít. Já mám plný břicho, čistou hlavu, blízky u sebe, nepotřebuju mraky, abych viděl do nebe. Tak se klidně mračte dál, je to vaše volba, moje cesta je chill – a to je moje tvorba. ​(Outro) (Beat pomalu mizí, dozvuk piana) Pohodička… Žádnej stres. Jenom já, rodina a tenhle vibe. Mějte se fajn… jestli to dokážete. ​