deprese

Nesnáším lidi, co mají deprese, všude kolem mně, jak stíny, co se tleskají, v noci bloudím, v duši temné lesy, srdce na dně, tohle není žádná pohádka. Ztracený v myšlenkách, tma mě objímá, všechny ty úsměvy, co skryté lži skrývají, každý den boj, jak na bitevním poli, nechci slyšet slova, co mě k zemi sráží. (Verse 2) Hlava plná ran, duše plná strachu, všichni se smějí, ale já cítím ten tlak, přátelé odcházejí, zůstávám jen já, v labyrintu myšlenek, kde není únik, žádná hra. V noci, když tma padá, jsem sám se svými démony, ve stínech mě hledají, dělají ze mě otroky, ale já se nevzdám, budu bojovat dál, i když mě tíží svět, zvednu se, to je můj cíl.