Hard life

Měl jsem to těžké už odmala, rodiče se hádali častěji a já byla pořád naštvany. Když mi bylo 5, musel jsem jít do domova jet, kde jsem nevěděl, co mám dělat. Ale byl jsem ještě malé dítě, které kolem sebe vidělo spoustu hraček. Někdy jsem si myslel, že je to divné. A když mi bylo 10, konečně mi řekli, co se stalo, a slzy mi tekly rychle jak o závod. A pak, když mi bylo 11, přišel soud a máma řekla, že bych tam měl zdechnout, takže to bylo přesunuto na další rok, kdy si mě máma nechtěla vzít zpátky. Takže jsem musel jít k tátovi, protože jsem neměl na výběr. A když jsem tam byl, oni dva se rozvedli a každý si šel svou vlastní cestou. A teď jsem doma už 3 roky a nevím, co na to říct, dál dál protože když jsi to tak vezmu tak je to ještě horší časy se změnily a všichni z toho byly v piči táta si našel nějakou gadzi která dřív něco udělala co to ja sám nevím nechci tady lhát a potkm ju jen někdo pojebal a poslal někam pak se potkala s mým tatem a dali se dohromady až pak porodila tak do kriminálu nastoupila a já už tu dobu věděl že to není dobrý a já potom o toho malého sem se starat musel,jsem ho převalovat, brát ven, koupat ho,doma vařit, prát uklízet. a já a prosil boha ať mi tu zkoušku rychle ukončí Ale všechno jsem to musel zvládnout protože tu cestu mě dal do života bůh a on věděl že to prostě dokážu.... !! pochopíš to tehdy až jsi něčím projdeš