Každej den vstáváš a nevíš, co přijde,

Každej den vstáváš a nevíš, co přijde, někdy je slunce, jindy zas břímě. Život je cesta, kde nevidíš dál, a každej má chvíli, kdy ztratí svůj cíl. Lidi se mění a s nima svět, kamarádi mizí jak letní sníh hned. Ale všechno má důvod, i pád má svůj směr, možná teď brečíš, ale zítra jsi fér. (refrén) Tak to chodí – smích a pláč, někdy tě zvedne, jindy dá ránu v tvář. Ale nezlomíš se, i když to bolí, protože život… ten se nezastaví. (sloka 2) Píšu ty slova, co nosím v sobě, pro všechny, co hledaj pravdu v době, kdy obraz je všechno a ticho je zlo, ale duše ti řekne, co je správný slovo. Chceš vědět, co bude? Já taky nevím, ale dýchám a jdu – a to zatím stačí. Vždycky je cesta, i když ji nevidíš, a někdy jsi hrdina, jen protože žiješ. (refrén) Tak to chodí – smích a pláč, někdy tě zvedne, jindy dá ránu v tvář. Ale nezlomíš se, i když to bolí, protože život… ten se nezastaví. (bridge) A jestli padneš, no tak vstaň, každej má chvíli, kdy ztratí plán. Ale nejsi sám, fakt nejsi sám, všichni jedeme ten stejný vlak. (závěr – refrén naposled) Tak to chodí – smích a pláč, ale každej den je šance začít zas. A nezlomíš se, jsi silnější než zdá se, protože život… je tvůj, tak ho hraj se.