nemusíte se ptát na nic

Sorry, nemusíte se ptát na nic, Mí tělo je jak loutka kterou ovládají stavy, Celej život bloudím v mlze, nedokážu se jich zbavit, Moje Myšlenky jsou temný proto je mi pořád na nic. Zapomínám co je radost dávno nevím jak se bavit, Vlastně ani nevím kdo jsem v zrcadle vidím jen bolest, Prázdnej pohled vlastních oči co mě dostává do kolen, Spoutanej sám ve svý hlavě hozenej na druhou kolej. V dálce slyším cizí hlasy. Kolem sebe vidím oheň kterej nedokážu hasit. Stíny okolo mě tančí jako by byli na plese, Srdce slábne každým tepem, když mi krev uniká z tepen