temnota

Temnota (Sloka 1) V hlavě mám storm, venku jen rain, ptám se sám sebe, jestli přijde change. Days go by, ale cítím stejnou pain, každej novej den je jen replay game. Ztracený noci, kdy hledám svůj vibe, město je tichý, jenom já a můj mind. Světla mi svítěj' na cestu zpátky, ale kam vlastně jdu? To fakt nevím. Déšť klepe na sklo jak unknown call, říkám si “možná”, ale maybe I'm lost. Hlava mi říká, že všechno má smysl, ale srdce mi šeptá: “brácho, už dost.” (Pre-Chorus) A tak dýchám ten night air, cítím ten chlad, my demons jsou loud, říkaj’ mi “vstaň.” Nevím, co čekám, maybe ten zázrak, nebo jen moment, kdy přestanu padat. (Refrén) Temnota padá, já padám s ní, hledám svůj light, ale není k mání. Temnota volá, já slyším beat, možná to přijde, možná už nikdy. (Sloka 2) Pálím mosty jak ciggy na balkóně, říkám si, že zejtra maybe bude dobře. Ale včera jsem říkal to stejný, už mě to nebaví, už je to draining. Kouř stoupá ke stropu, s ním moje doubts, říkám si "chill", ale cítím jen cloud. City jsou dead, ale duše furt feels, když zavřu oči, tak slyším ten scream. Pamatuju noci, kdy všechno bylo easy, teď je to chaos, jako neklidnej breathing. Hledám svůj peace, ale není kde vzít, možná už dávno ho přestal jsem mít. (Pre-Chorus – změna) A tak dýchám ten night air, cítím ten chlad, my demons jsou loud, říkaj’ mi “vstaň.” Nevím, co čekám, maybe ten zázrak, nebo jen moment, kdy přestanu padat. (Refrén – změna) Temnota padá, já padám s ní, hledám svůj light, ale není k mání. Temnota volá, já slyším beat, možná to přijde, možná už nikdy. (Outro) Další noc v tom stejným moodu, hlava mi hoří, ale venku je klid. V dálce vidím světla big city, ale já se v nich ztrácím – real shit. Jeden krok vpřed, dva kroky zpět, říkám si “brácho, už musíš ven.” Ale venku je temno, tak kde je ten svět? Možná až ráno... nebo možná už ne.