zivot nahov*o..

Ráno vstanu, nevím kde jsem, budík řve a já ho stejně nesnesem. Hledám ponožky, najdu jenom jednu, druhá asi odjela někam na dovolenou. V kuchyni rohlík, v lednici vzduch, otevřu dveře — zase nic, no průšvih. Pes na mě kouká, prej „brácho, co dál?“ Říkám „nevím“, a on prostě odešel spát. Jdu ven, zakopnu, ale dělám, že nic, otočím se kolem — nikdo to neviděl, nice. Pak přijdu do školy, batoh doma zůstal, učitel se ptá, já říkám: „On se asi urazil.“ [Refrén] Chaos, chaos, všechno vzhůru nohama, běžím rovně, ale skončím za horama. Chaos, chaos, moje hlava jede turbo, řeknu jednu větu a vznikne z toho disco! [Verse 2] O přestávce někdo křičí: „Kdo má křupky?“ Najednou jsou všichni rychlí jako supi. Jeden letí doleva, druhej zase vpravo, já jen držím pití a sleduju to drama. Po škole domů, říkám: „Dneska klid,“ otevřu dveře — kočka začne sprint. Nevím proč, ale běží jak raketa, asi má schůzku někde na druhým konci světa. Večer lehnu, konečně mám mír, pak mi v hlavě začne hrát tenhle beat. Říkám si: „Zítra budu normální člověk.“ Budík zazvoní — a já jsem zase zpátky v chaosu!