Špatné dětství

Každej den stejnej film, stejnej dům, stejnej křik, stěny slyší všechny hádky, nikdo neví, jak se cítím. Dveře bouchaj, ticho pálí, v hlavě mám jen chaos, koukám z okna do tmy venku, hledám nějakej maják. Máma smutná, táta pryč, nebo jen duchem vedle, učil jsem se držet rány, i když bolely mě denně. Kamarádi venku řeší věci, co jsou proti ničemu, já jsem řešil, jestli doma bude klid aspoň minutu. Jedna noc a druhej problém, další ráno bez nálady, úsměv dávám na obličej, uvnitř skládám rozpady. Říkaj: „Buď silnej,“ tak jsem silnej, co mi zbývá? Když tě život tlačí dolů, těžko se pak dýchá. Drill beat, rychlej krok, jdu dál proti stínu, nechci skončit jako vzpomínka ztracená v dýmu. Všechny jizvy v sobě nesu, ale nesou i mě, každej pád mě něco naučil, i když bolel zle. Nejsem dokonalej člověk, dělám chyby každej den, ale pořád hledám cestu ven a lepší směr. Špatná rodina mě zlomit chtěla tisíckrát, přesto stojím na nohou a učím se zase vstát. A když přijde další bouře, neschovám se do tmy, vím, že jednou bude líp, i když teď to není snadný. Tohle není pohádka, jen pravda mezi řádky, dítě z těžkýho domova, co se nevzdává navždy