Yeah…

Yeah… Někdy láska řeže víc než nože ale stejně se vracíš zpátky do boje (Verse 1) Kolikrát jsem padal dolů na dno, v očích bouře, v srdci černo jak saze. Tvoje jméno pálí dál jak oheň, a já stejně běžím za tebou znova každej den. Měla si v hlase klid i všechny války, jednou lék, podruhý rány jak granáty. A já mezi tím hledal svoje místo, když se láska změnila v nekonečný peklo. Noci bez spánku, jen kouř a ticho, hlava křičí „uteč“, srdce říká „vydrž, brácho“. Možná jsme rozbitý, ale ještě dejchám, dokud cítím tvoje jméno, nejsem úplně na dně sám. (Pre-Chorus) A i když bolí každý další krok, nechci vzdát to, co nám vzal čas a hrot. Proto vstávám zas, i když krev je na dlaních, protože pravá láska neumí jen odejít. (Chorus) Ta láska bolí, jak střepy pod kůží, ale pořád věřím, že nás něco spojí. I když padám dolů tisíckrát, mám sílu za tebou dál stát. A jestli shořím v tomhle boji, tak aspoň vím, že jsem miloval do poslední zbroje. Neutek jsem, když svět se rozpadal, já za nás oba dál bojoval. (Verse 2) Pamatuju déšť a tvoje slzy na mikině, sliby rozbitý jak sklo někde na ulici v zimě. Říkala si „už nemám sílu“, a já držel naše trosky jako poslední víru. Možná jsme byli moc mladí na věčnost, ale city neumí brzdit rychlost. A tak jedu dál přes bolest i strach, protože bez tebe je každej úspěch jen prach. Lidi říkaj „pusť to“, ale nevidí do nás, neví kolik bitev proběhlo mezi těma stěnama. Nevidí, že i v bolesti je světlo, že některý srdce prostě neumí říct „konec“. (Bridge) A jestli zítra přijde další pád, tak mě najdeš stát, ne schovanej v tmách. Protože láska není jen krásnej sen, je to boj, co stojí za každej den. (Final Chorus) Ta láska bolí, ale pořád žije, v jizvách, co nosím hluboko v sobě skrytě. A i když někdy ztrácím směr, pro tebe půjdu proti všem. Tak klidně ať nás život zlomí, já budu ten, co po bouři znovu stojí. Protože když miluješ doopravdy, nevzdáš se po první válce navždy