Hard life

[Refren] Bylo mi pět, když mě vzali pryč, nechápal jsem svět, jen prázdnej střed. V deseti mi řekli, kde vlastně jsem, že domov neni doma, ale cizí zem. V jedenáct šou, duše na kusy, máma mě nechtěla, ticho v bytě, dusí. Ve dvanáct jsem šel k tátovi spát, nebyla volba, jen slepej pád. [Sloka 1] Ticho v hlavě, vzpomínky křičí, srdce mi mluví, ale nikdo neslyší. V domově stíny, jak v noci lampy, hrál jsem si na klid, i když duše krvácí. Ptáš se proč já? Já se ptám taky, osud mi házel jen zlomený vraky. Nikdo se neptal, jen brali mě dál, malý kluk v bouři, bez světla, sám. [Sloka 2] Teď jsem tři roky doma, ale všechno je v prdeli, moje city pod zemí, jak zlato v tuneli. Nejsem ten kluk, co se smál do zdi, jsem ten, co píše bolest, jak v noci noty. Tátu mám vedle, ale není to sen, spíš film bez zvuku, co skončil hned. Není to happy end, není to ráj, jen život co bolí a pořád mě hraje. [Refren] Bylo mi pět, když mě vzali pryč, nechápal jsem svět, jen prázdnej střed. V deseti mi řekli, kde vlastně jsem, že domov neni doma, ale cizí zem. V jedenáct šou, duše na kusy, máma mě nechtěla, ticho v bytě, dusí. Ve dvanácti go back the father bo neměl jsem na výběr chodil jsem spát brzi protoze jinak zbival , jen slepej pád. neměl jsem na jídlo a tak mel jsem hlad. všichni se smály že jsem cigán a na sral na to a šel jsem dal a ted se jim muzu vysmat ze zlato mám na krku oni teď čumí na to jak mam se já dobře že chtěli by to taky ale nemaj na to, na vše tata to říkal ze sou to je falešné krisy co cou jen podrazit me rekl jsem tato poznej je vic a pak rikej něco o nich nepodceňuj vzhedem ale řeš srdcem každý to ví že byl jsem jen pro smích a až pak jsme věděl že nejsou real a proto šli všichni do vazby