Pamatuju na ty bezstarostny dny, měsíce, roky

Pamatuju na ty bezstarostny dny, měsíce, roky Jak si moje nohy samy počítaly kroky. Pamatuju na to všechno jakoby to bylo dnes vsechny ty dny kdy toho bylo trochu přes Dny ve kterych nepomahal ani les, Dny ve kterych jsem se citil jako pes Ktery misto pána nema ani panu. Takže nemusel štěkat po ránu. Pes co misto par kostí sežere radsi par bananu. Co se v boudě cítí jako kdyby byl v hangáru. Ale tak i tak z epizody kde jsem pes, mývam menší stress. Prostě děs. Takže uz nebudu povidat jaky to bylo Protože prave to vsechno uz jenom bylo A co bude dal je jenom na mě aby se uskutečnilo. než povidat o tom co bude dál řekneme si radsi ... Jak to je (ted) ted je to zkratka takovy, jako kdyby každý měl kolem sobě čínskou zeď. Proc Nevadi