Byl jsem na dně nemluvil s nikým a nevycházel ven pak si přišla ty otevřela oči teď už dobře vím že život není napíču že mám taky úroveň ukázala světlo a dovedla mě na cestu po který du s ní nemám pocit samoty občas je tam rozcestí jdeme každý sám vždycky mi dojde že to bez ní nezvládám sice je v jiném městě nevídame se furt ale i přes tu dálku ji nadevše miluju vidím ji týden někdy i dýl i když mi chybí stejně sem věrný nepodvedu nevyměnim už asi nikdy jsem rád že ji mám poznáš to tak že se pořád usmívam přestal sem hulit pomalu i pít nepotřebuju žádný drogu dokud budu s ní miluju ji celou tělo i povahu občas se cítím sám někdy kolem mě jen samota ale vím že zase bude líp proto pořád čekám až ji zase uvidím někdy čekám dlouho vím že se to vyplatí občas máme chuť to zabalit otočit se a jít ale vydrží to den maximálně dva nedokážu si představit že budu zase sám i když si najdu jinou milovat budu hlavně jí nechci hledat duplikát nechci hledat náhradu nepotřebuju nic stačíš mi pouze ty miluju ty tvoje pohledy